Adsorpční výkon molekulárního síta 4A pro H₂S

A jaký je adsorpční výkon molekulárního síta 4A pro H₂S? Abychom vyřešili problém znečištění skládek zápachem H₂S, zvolili jsme levné surové uhlí, hlušinu a kaolin a hydrotermální metodou jsme vyrobili molekulární síto 4A s dobrým adsorpčním a katalytickým účinkem. Experiment se zabýval především vlivem různých teplot kalcinace a doby krystalizace na adsorpční výkon odsiřování.

Výsledky ukazují, že adsorpční odsiřovací výkon molekulárního síta 4A připraveného z kaolinu je zjevně lepší než u uhelné hlušiny. Teplota kalcinace je 900 °C, teplota krystalizace je 100 °C, doba krystalizace je 7 hodin a poměr materiálu k kapalině je 1:7. Při koncentraci alkálií 3 mol/l může odsiřovací kapacita dosáhnout 95 mg/g. Rentgenová difrakční analýza ukázala, že po adsorpci molekulárním sítem 4A jsou ve spektru zřejmé charakteristické píky elementární síry, což naznačuje, že produktem adsorpce zapáchajícího plynu H2S molekulárním sítem 4A byla elementární síra.

Molekulární síto 4A se při adsorpci s kolísáním tlaku snadno otráví a ztratí svou aktivitu, což způsobí, že celé zařízení přestane fungovat. Molekulární síta tvoří velkou část nákladů na PSA a úspora nákladů na kompletní sadu zařízení pro obohacování kyslíkem s molekulárním sítem PSA se přibližně rovná nákladům na úsporu energie. V praktických aplikacích je adsorpce s kolísáním tlaku pokročilou technologií, ale zařízení je drahé, molekulární síto má krátkou životnost a cena vyrobeného zařízení se rovná úsporám zisku, což činí adsorpci s kolísáním tlaku molekulárním sítem v praktických aplikacích vzácnou.

Molekuly uhlíku produkující dusík v zařízení pro adsorpci s kolísáním tlaku molekulárního síta 4A se snadno infikují molekulami vody, korozivními plyny, kyselými plyny, prachem, molekulami oleje atd., což vede k molekulární inaktivaci. Většina této inaktivace je nevratná. Reaktivaci lze v případě potřeby provést propláchnutím čerstvým vzduchem a vodou, ale i molekuly reaktivovaného uhlí bývají méně reaktivní a produkují dusík než původní, což nazýváme otravou molekulárním sítem.